Umění pozornosti: Jak se naučit žít přítomným okamžikem

Umění uvědomění: Jak se naučit žít v přítomnosti

A bylo to zase jednoho dne, když mi to došlo – umění uvědomění není jen prázdné klišé, které by se rvalo o své místo na sociálních sítích mezi citáty o štěstí a obrázky kotět. Je to klíč, pomyslná zlatá rybka, díky které s plachetnicí naší mysli můžeme klouzat po hladině času s grácií, zažívaje každý okamžik naplno. To mi přišlo na mysl minulý podzim, když jsem sledoval, jak listí tančí ve větru na naší zahradě a Bax, můj čtyřnohý parťák, se radostně probíhal mezi nimi. Najednou jsem snad vnímal každý odstín oranžové, každý šelest a zapomněl jsem na včerejší závazky a zítřejší plány. Byl jsem prostě „tady a teď“. A neboť radost sdílená je dvojnásobná radost, rád bych se podělil o několik kouzel, jak se můžete naučit žít přítomným momentem.

Proč bychom měli být „tady a teď“?

Je to tak, vracím se k tomu často, jako Bax k oblíbené kosti. Proč vlastně věnovat tolik pozornosti této momentální realitě, kde čas plyne nenávratně, zatímco naše seznamy úkolů a cíle rostou jako kvasinky ve výtečném domácím chlebu? No, právě protože čas je nenávratný. A každá minuta, kterou trávíte přemýšlením nad minulostí nebo budoucností, je minuta, kdy vlastně nežijete. Uvědomění, tedy plné soustředění na přítomný okamžik, je účinným nástrojem proti stresu, obavám a tomu všudypřítomnému vnitřnímu hluku. Dokáže zpomalit náš vnější svět, který se někdy točí s takovou rychlostí, že nám z něj je až nevolno a můžeme si užívat věci ve větší hloubce – třeba takovou obyčejnou procházku s naším psím parťákem.

Krůček po krůčku: Vstup do světa uvědomění

Takže, jak začít? Možná teď přemýšlíte o nějakých složitých rituálech, o hodinách meditace v lotosové pozici na vrcholu osamělé hory. Ale nebojte, uvědomění je, naštěstí, mnohem dostupnější. Stačí si vybrat prostou činnost – třeba mytí nádobí. Ano, moje oblíbená domácí povinnost, kde jsem ještě nedávno přemýšlel o tom, jak bych raději zdolával Mount Everest než tu horu talířů a hrnků. Ale pokud svou pozornost zaměříte výhradně na vodu tekloucí z kohoutku, na pocit teploty na kůži a na lesk čistých talířů, najednou to může být docela uklidňující zážitek. A teď si představte, že toto uvědomění aplikujete na vše ve vašem životě.

Dýchání: Základní stavební kámen uvědomění

Nedílnou součástí umění žít v přítomnosti je správné dýchání. Zpočátku se to může jevit jako něco poněkud banálního – dýcháme přece každý den a všeobecně to děláme celkem dobře, jinak bychom tu s vámi ani nemohli o tomto diskutovat. Ale zkuste se na chvíli zastavit – a opravdu se soustředit jen na dýchání. Jak se váš hrudník zvedá a klesá s každým nádechem a výdechem? Cítíte to osvěžení, když se vzduch naplno přivítá vášmi plícemi? Když se zaměřujeme na náš dech, uvědomíme si, jak je každý nádech vlastně malým zázrakem, každý výdech mírným příspěvkem k rytmu světa.

Meditace není jen pro mnichy

Mnozí lidé mají mylnou představu, že meditace je jen pro ty, kteří hledají duchovní osvícení nebo pro mnichy s holými hlavami sedící na Himalájích. Ale opak je pravdou. Meditace je nástroj dostupný každému a ujasňuje naší mysl, pomáhá nám rozeznat důležité od nedůležitého a nalézt klid v té nepřetržité kakofonii našeho života. Musel jsem se tomu smát, když mi Bax, sedící a pozorující mé první pokusy o meditaci, neúmyslně připomněl, že bych si neměl dělat hlavu z toho, jestli to „dělám správně“. Stačí si najít pět minut v den, sednout si, zavřít oči a být sám se svými myšlenkami – a pozorovat je, jako byste sledovali film.

Život bez soudů: Přijměte svět takový, jaký je

Víte, přijetí věcí takových, jaké jsou, to je v umění uvědomění klíčové. Přestat hodnotit, přestat soudit, zda je něco správné nebo špatné, dobé nebo špatné a jednoduše pozorovat. Vzpomínám na jedno ráno, když jsem s Baxem vyrazil na procházku a bylo nevýslovně krásné. A pak, ve chvíli, kdy bych obvykle začal přemýšlet o tom, jak rychle ten moment půjde do zapomnění, jsem se zastavil a nechal ty myšlenky jen plynout. A jakmile odešly, stal se ze mě jen pozorovatel – okolního světa i svého vnitřního světa. A byla to nádherná procházka.

Malé radosti života: Praktikujte vděčnost

Vážení si malých věcí je další důležité pravidlo na cestě k uvědomění. Já sám jsem si zvykl končit každý den tím, že si uvědomím, za co všechno mohu být ten den vděčný. Baxovy mokré pusy, pohled na stromy, které pomalu mění barvy, i to, že mám střechu nad hlavou a jídlo na talíři. Když si uvědomujeme, kolik toho ve svém životě máme a jaký je vše kolem nás zázrak, je to, jako bychom získali nový pár očí pro sledování světa. A tento svět se pak zdá být o to krásnější.

Centrum všeho: Tady a teď

Nejdůležitější je však vždy vrátit se zpět k těm nejobyčejnějším momentům – silnici do práce, čekání na autobus, chvíli ticha v ranním shonu. Tyto chvíle jsou středem uvědomění, protože nejsou zatížené očekáváním nebo požadavky. Jsou prostě jen prostor pro vás a vaše myšlenky, pro vaše pozorování. Uvědomění v těchto chvílích vám umožní žít každý den ve větším měřítku, protože když si uvědomujete "tady a teď", začnete si všimnout tolik věcí, které by jinak unikly vaší pozornosti. A tak se ta cesta se stává neobyčejnou, plnou tisíců malých kouzel.

Věřte či ne, toto je cesta k umění uvědomění. Neberte život tak vážně, žijte plnými doušky a občas se zastavte, podívejte se kolem sebe a užívejte si každý okamžik, protože každý z nich je jedinečný a nepřijde znovu. Bax to má perfektně vychytané – když si hraje se svým míčkem, je utopený v tom okamžiku a pro nic na světě by to neměnil. Snad bychom se od našich zvířecích kamarádů mohli jednu věc či dvě naučit, co myslíte?